Kamarádka mi kdysi řekla, že musím mít určitě nějakou genetickou poruchu - nesnáším totiž nakupování. A ze všeho úplně nejvíc nesnáším nákupy oblečení. Snad stokrát mě lákala na nákupní výlet a já se pokaždé na něco vymluvila.

   Když mi včera večer manžel sdělil, že ho opouštějí jeho poslední použitelné rifle, polilo mě horko. On totiž nemá úplně konfekční postavu a tak tato situace znamená pokaždé návštěvu nějakého nákupního centra... Nicméně jako poslušná manželka jsem souhlasila, že ho při nákupech doprovodím.

   Ráno jsme sedli na vlak a dojeli do Brna. Už při vstupu do Vaňkovky se mi opotilo čelo a začaly stékat pvní čůrky potu po zádech a čekala jsem až řekne tu obávanou větu - A nechceš si vybrat něco na sebe? Při ní se mi vždy promítne v hlavě ta hrůza při pohledu do zrcadla ve zkušební kabince. No, vybrali jsme kalhoty, něco pro synáčka, něco pro pejska a nakonec došlo i na mě. Vzhledem k tomu, že se mi podařilo od minulého mučení nakupováním shodit pár kilo, sáhla jsem po velikosti o jedno číslo menší, než jsem kupovala dříve. A jaké bylo moje překvapení, velikost L mi byla VELKÁ !!!

   Nakonec jsem odešla z obchodu se dvěma halenkami a riflovými kraťasy, a co navíc - JÁ SI TO NAKUPOVÁNÍ UŽILA.

P.S. A navíc jsem byla překvapená, jak krásně se dá splnit pohybová aktivita v obchodním centru - podle krokoměru i s cestou na vlak 10 256 kroků...